Dvě tváře stresu

Pěstování odolnosti a rozpoznání přetížení

Stres není všeobecně negativní; má své výhody. Pozitivní stránka stresu, jež se nazývá eustres, může podpořit pohodu a odolnost. Výzkumníci objasňují, že rozdíl mezi užitečným a škodlivým stresem je do značné míry záležitostí vnímání a tělesné reakce. Chronický stres však ovlivňuje každý orgán a může způsobovat úzkost, deprese a různé zdravotní problémy.

Zdroj: Mayo Clinic 28. 10. 2023

Možná je to překvapivé, ale z lékařského hlediska není každý stres špatný. Zdravá hladina stresu pomáhá budovat odolnost, říká Safia Debar, MBBS, odbornice na zvládání stresu z Mayo Clinic Healthcare v Londýně. V tomto odborném příspěvku doktorka Debar vysvětluje rozdíl mezi "dobrým" a "špatným" stresem a jak poznat, kdy nám hrozí přetížení. 

Stres je fyzická a psychická reakce na nějaký podnět, a tím podnětem může být cokoli, říká Dr. Debar. Stres, který je pro nás prospěšný a může nám dokonce přinést pocit pohody, se nazývá eustres, protiklad je distres - chronický stres. Stejná událost, například svatba, může vyvolat oba tyto stavy. Jde o to, jak stres vnímáme a jak se s ním naše tělo skutečně vyrovnává,

Chronický stres ovlivňuje každý orgánový systém v těle: Můžeme například pociťovat úzkost, deprese a zažívací problémy. Stres vyvolává v mysli a těle kaskádu reakcí, jež se projevují tzv. stresovou reakcí, říká Dr. Debar. Při normálním stresu člověk začíná v základním stavu uvolnění, setká se se stresorem, spustí se stresová reakce, která stoupá až k vrcholu a pak se vrátí zpět do základního stavu relaxační odezvy."

Mezi fyzické reakce, jež mohou nastat, když vnímáme ohrožení patří:

• Aktivuje se sympatický nervový systém a produkce hlavního stresového hormonu kortizolu.
• Myšlení se stává negativním, když zažíváme nebo očekáváme něco špatného. Pozornost se nadměrně soustředí na to, co se děje.
• Srdce, plíce a svaly se připravují na to, že budeme bojovat nebo utíkat. Dochází ke zvýšení srdeční frekvence, krevního tlaku a dechové frekvence, protože tělo potřebuje dodat do buněk více kyslíku. Svaly se napínají.
• Trávicí a reprodukční systém nejsou potřeba, takže se jejich činnost zpomaluje.
• Imunitní systém odvrací svou pozornost od boje s mikroskopickými vetřelci, jako jsou viry nebo rakovinné buňky, a přechází do zánětlivého režimu, přičemž zvyšuje produkci proteinů zvaných cytokiny, jež tento proces upravují.

"Když si člověk uvědomí, že hrozba pominula, tělo se začne z této reakce samo zotavovat a "uspořádávat ". Přechází do stavu opravy, obnovy a růstu, protože stresová reakce je zažehnána. Fyzicky se zpomalí dýchání a srdeční frekvence, normalizuje se krevní tlak, dýcháme více expanzivně, zmírní se svalové napětí, trávicí a reprodukční systém obnoví normální činnost a můžeme se začít propojovat s ostatními a vyprávět si o právě prožitém ohrožení," říká Dr. Debar.

"Pokud se stres zvýší a pak se zase sníží, dokončili jsme náš cyklus. Nedochází k žádnému opotřebení, k žádnému poškození. Ve skutečnosti je to pro nás pravděpodobně dobré, protože to vede k větší odolnosti. Pokud jsme někdy v životě překonali stresovou událost, plně ji zpracovali a dokončili tento cyklus, pak si při další podobné zkušenosti řekneme: Ale ne, já to zvládnu."

"Když je však někdo opakovaně vystaven příliš velkému stresu, schopnost vrátit se do výchozího stavu začne pomalu slábnout, říká Dr. Debar. "Můžeme se dostat do vyššího stresu a zůstat tam, mít dlouhodobou reakci. Tehdy jsme hyperaktivní: Jsme podráždění, ale zároveň unavení, úzkostní."

"Nebo nám život nadělil tolik stresových situací, že na ně reagujeme neadekvátně. Rozhodující je spíše nedostatečné zotavení ze stresové situace než samotný stresor. Po nějaké době můžeme prostě otupět a neprojevit žádnou reakci. Někdy si lidé myslí, že by bylo dobré neprojevovat žádnou reakci, ale uvnitř stále probíhá stresová reakce a její kaskáda vnitřních aktivit. Jsou jen skryté, držené uvnitř a nezpracované...

Existuje několik příznaků, které naznačují, že nám hrozí přetížení stresem a je na čase se jím začít zabývat.

• Pokud máme pocit, že stres neustupuje a je nekonečný.
• Pokud nám stres připadá nezvladatelný a nejsme schopni se uvolnit nebo máme pocit, že jedeme na autopilota.
• Pokud máme problémy s ovládáním emocí.
• Pokud se začneme schovávat před životem a lidmi.
• Pokud pociťujeme fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy, bolesti na hrudi, žaludeční potíže, problémy se spánkem nebo jsme častěji nemocní.

"Zamysleme se nad tím, jak naše tělo zvládá stres a jak ho zvládáme emocionálně, fyzicky i ve svých vztazích. "Co děláme a co neděláme." Chronický stres může mít dlouhodobé zdravotní následky. Lidé, jež pociťují přetrvávající fyzické příznaky nebo zjistí, že změna životního stylu nepomáhá, by se měli poradit se svým lékařem," dodává Dr. Debar.

Zdroj článku: The Two Faces of Stress: Nurturing Resilience and Recognizing Overload

Překlad: Centrum Oberonic

M.V.