Jak psaní rukou probouzí lidský mozek k životu

Neurovědci odhalili, co s naším mozkem dělá obyčejné psaní rukou

 

Vyměnit sešity za notebooky a tablety se zdálo jako skvělý nápad. Je to rychlé, efektivní a odpovídá to digitálnímu věku. Jenže jak ukazuje fascinující studie norských neurovědců z Norské univerzity vědy a technologie (NTNU), naše touha po pohodlí může mít nečekanou daň. Když totiž odložíme pero a začneme bezhlavě „klapat“ do klávesnice, přepínáme svůj mozek do úsporného režimu, který učení a paměti zrovna dvakrát nesvědčí.

Vědci Ruud van der Weel a Audrey van der Meer se rozhodli prozkoumat, co se přesně děje v lidské hlavě, když píšeme rukou, a co naopak, když text zadáváme přes klávesnici. Výsledky jejich výzkumu, publikované v prestižním časopise Frontiers in Psychology, dávají jasné varování školám i studentům.

Experiment s 256 senzory na hlavě

Výzkumníci pozvali do laboratoře bezmála čtyři desítky univerzitních studentů. Na hlavy jim nasadili speciální síť se 256 vysoce citlivými EEG senzory, které dokážou snímat elektrickou aktivitu mozku s přesností na milisekundy. Úkol byl jednoduchý: studenti měli buď psát slova, která viděli na obrazovce, digitálním perem na dotykový displej (psacím písmem), nebo je vyťukávat jedním prstem na klávesnici.

Zatímco starší studie se dívaly jen na to, které oblasti mozku se při psaní aktivují, tento výzkum šel dál. Zaměřil se na tzv. funkční konektivitu – tedy na to, jak spolu různé části mozku v reálném čase komunikují, jak si vyměňují informace a jak vytvářejí neuronové sítě.

Když pero probudí mozek k životu

Výsledky přinesly fascinující pohled pod lebeční kost. Když studenti psali rukou, jejich mozek doslova zářil aktivitou. Vědci zaznamenali rozsáhlé a složité vzorce propojení v mozkových vlnách (konkrétně ve frekvencích theta a alfa) mezi centrálními a temenními (parietálními) oblastmi mozku.

Proč je to důležité? Právě tyto oblasti a tyto konkrétní mozkové frekvence jsou neurovědou považovány za klíčové pro formování paměti, ukládání informací a schopnost učit se nové věci.

Když naproti tomu studenti psali na klávesnici, komunikace mezi jednotlivými centry mozku byla výrazně chudší a omezenější.

Kouzlo je v detailech pohybu

Jak je možné, že jeden typ psaní vyvolá v mozku bouři užitečné aktivity a druhý jen vlahý vánek? Odpověď leží v komplexnosti pohybu.

Při psaní na klávesnici je pohyb pokaždé stejný. Ať už chcete napsat písmeno „A“, „X“ nebo „Z“, váš prst udělá naprosto identický mechanický pohyb – stiskne klávesu. Mozek nemusí příliš přemýšlet o tvaru písmene, jen o poloze klávesy.

Při psaní rukou je situace úplně jiná. Každé písmeno vyžaduje unikátní, precizně koordinovaný pohyb ruky a prstů. Musíte držet pero, tlačit na něj, kroužit linky, vnímat odpor podkladu. Tento bohatý tok zrakových a hmatových informací (tzv. propriocepce) dává mozku obrovské množství podnětů.

Tento komplexní motorický zážitek slouží jako jakási „kotva“ pro novou informaci. Když mozek zapojí jemnou motoriku, propojí se s vizuálním vjemem a slovo si mnohem lépe zapamatuje.

Co to znamená pro naše školy a každodenní život?

Autoři studie naléhavě apelují, aby se na klasické psaní nezanevřelo. Děti by měly být od útlého věku ve školách vystavovány psaní rukou, aby se v jejich mozku správně vyvinuly neuronové sítě nezbytné pro efektivní učení.

Neznamená to, že máme technologie hodit do koše. Klávesnice mají v moderním světě své nezpochybnitelné místo – například když potřebujete rychle sepsat dlouhý e-mail nebo esej.

Pokud se ale snažíte pochopit složitou přednášku, naučit se na zkoušku, nebo si zkrátka utřídit myšlenky, věda mluví jasně: vezměte do ruky staré dobré pero (nebo digitální stylus) a začněte psát. Vaše paměť vám poděkuje.

 

Centrum Oberonic

M.V.