Periferní nervový systém

Náš nervový systém se dělí na dvě složky: centrální nervový systém (CNS), který zahrnuje mozek a míchu, a periferní nervový systém (PNS), který zahrnuje ostatní nervy mimo mozek a míchu. Tyto dvě složky neustále spolupracují, aby zajistily naše funkce potřebné k životu: bez nervového systému nejsme ničím!

Na rozdíl od mozku a míchy centrálního nervového systému, které jsou chráněny obratli a lebkou, nervy a buňky periferního nervového systému nejsou obklopeny kostmi, a proto jsou náchylnější k úrazům.

Pokud bychom celý nervový systém považovali za elektrickou síť, centrální nervový systém by představoval elektrárnu, zatímco periferní nervový systém by představoval dlouhé kabely, jež spojují elektrárnu s odlehlými městy (končetinami, žlázami a orgány), aby do nich přiváděly elektřinu a posílaly zpět informace o jejich stavu.

V podstatě jde o to, že signály z mozku a míchy jsou přenášeny motorickými nervy na periferii, aby tělu nařídily pohyb nebo klidové funkce (jako je například dýchání, slinění a trávení). Periferní nervová soustava posílá zpět do mozku zprávu o svém stavu prostřednictvím smyslových nervů.

Základními buněčnými jednotkami periferního centrálního nervového systému jsou stejně jako u centrálního nervového systému neurony. Každý neuron má dlouhý výběžek, tzv. axon, který přenáší elektrochemické signály, jejichž prostřednictvím neurony komunikují.

Axony periferní nervové soustavy probíhají společně ve svazcích zvaných vlákna a více vláken tvoří nerv, kabel elektrického obvodu. Nervy, jenž obsahují také pojivovou tkáň a krevní cévy, dosahují ke svalům, žlázám a orgánům v celém těle.

Nervy periferního nervového systému se dělí podle typu neuronů, jež obsahují - senzorické, motorické nebo smíšené nervy (pokud obsahují jak senzorické, tak motorické neurony), a také podle směru toku informací - směrem k mozku nebo od něj.

Aferentní nervy, z latinského "afferre", což znamená "přivádět", obsahují neurony, které přivádějí informace do centrální nervové soustavy. V tomto případě jsou aferentní neurony smyslové, jež mají za úkol přijímat smyslový vstup - sluch, zrak, čich, chuť a hmat a předávat signál do CNS, aby zakódoval příslušný vjem.

Aferentní neurony mají také další důležitou podvědomou funkci. V tomto případě periferní nervový systém přináší centrálnímu nervovému systému informace o vnitřním stavu orgánů (homeostáze) a poskytuje zpětnou vazbu o jejich stavu, aniž bychom si toho museli být vědomi. Například aferentní nervy sdělují mozku úroveň příjmu energie různých orgánů.

Eferentní nervy, z latinského "efferre", což znamená "odvádět", obsahují eferentní neurony, které přenášejí signály pocházející z centrální nervové soustavy do orgánů a svalů a uvádějí v činnost příkazy z mozku. Například motorické neurony (eferentní neurony) kontaktují kosterní svaly, aby provedly dobrovolný pohyb zvednutí paže a mávání rukou.

Nervy periferní nervové soustavy se často táhnou z centrální nervové soustavy do velké délky, aby dosáhly na periferii těla. Nejdelší nerv v lidském těle, sedací nerv, vychází v okolí bederní části páteře a jeho větve sahají až ke špičkám prstů na nohou, u průměrného dospělého člověka měří metr i více.

Důležité je, že k poranění periferních nervů může dojít na kterémkoli místě a může přerušit spojení mezi "elektrárnou" a jejími "městy", což může mít za následek ztrátu funkce částí těla, do kterých nervy zasahují. Pro vědce je tedy velmi zajímavé pochopit, jak jsou nervy, nebo dokonce jak je axonální struktura uvnitř nervů chráněna před neustálým mechanickým namáháním, které na ně působí. Práci v této oblasti biologie se věnuje Dr. Sean Coakley v laboratoři profesora Massima Hilliarda.

Periferní nervový systém lze rozdělit na somatický, autonomní a enterický nervový systém, které jsou určeny funkcí částí těla, s nimiž jsou spojeny.

Zdroj článku: Peripheral nervous system

Obrázek: Wikimedia

Překlad: Centrum Oberonic

M.V.